cs en de

Srí Lanka 17.4.2018

Dnešní ráno je trošku malinko spojené s cestovní horečkou.

Naše parta se rozhodla jet vlakem do hlavího města Colomba, 1.třída s klamatizací. Prý si koupíme na cestu jídlo a dálku asi 6 hodin v klidu zvládneme i s kufry.Já chtěla jet tranzitem, na každého by vyšel asi na 200Kč. Peníze dnes ale nehrajou roli, hlavní je dobrodružství, nakonec jízdenka přijde asi na 45 Kč, no k neuvěření.

Majitel hotelu naloží kufry do tuc tuc a nás do tranzitu, vyhodí nás na nádraží a loučíme se.

Zuzka s Frantou běží nakoupit něco k jídlu, Gabča s Míšou stojí frontu na jízdenky a já hlídám těch 100 kufrů co máme.

U pokladny se zjistí že 1. třída nejede , jen druhá a třetí. Přes moje protesty a poznámkách dětí tipu, ...mamko ty tvoje katastrofický předpovědi, ...mamko hecni se, ...mamko to dáš, ...tyto hovory vzdávám.

Přijíždí vlak...tedy pardon prasečák. Ohromné rezavé cosi fuj.

Druhá třída to je větrák na stropě a otevřená okna, samozřejmě bez místenek.

Na 5 lidí se nám podaří sehnat 3 sedadla, budeme se tedy střídat. Zuzka se v klidu opřená o sedadlo ve stoje čte.Celkem místo na stání jde. Na sezení není místo na kolena. Venku je tak 35stupňů. Větrák moc nepomáhá, nevím jestli na konec cesty vydržím.

Byla to tak strašná cesta , že se dá těžko popsat.

Srí Lančan se stále usmívá. Do vlaku přistupuje stále více lidí,když už si myslíme že je plný, může být ještě plnější. Ti lidé co visí z vlaku se nekochají krajinou, ale už se do vlaku prostě vejdou jen napůl.

Chce se mi brečet, o tom, že na záchod se nedostanu raději nepřemýšlím. Jídlo je banány a sušenky, nic jiného neměli.Lidé se tlačí jeden přes druhého a když je vlak k prasknutí, cpe se uličkou prodavač, nevím čeho, asi ořechy, nebo něco smaženého. Nese to na hlavě.Děti srí lanské jsou ve vlaku hodné, nebrečí. Cesta nakonec trvala 8hodin.Bez záchodu a normálního jídla.

Hecla jsem se, ale vím že v asii už vlakem nepojedu. Navíc jede a stašně rachotí. Nepomohly ani sluchátka.Po osmi hodinách vystupujeme na špinavém nádraží v Colombu.

Jsme úpně hotoví, nakonec se nám podaří najít menší hotel, kde si můžeme nechat zavazadla a za pár dolarů osprchovat.Vyrážíme do noci velkoměsta, letadlo nám letí v noci a máme čas na nákupy.

Moc nechodíme , spíše se tak plácáme po městě.Zjistila jsem ža nemáme vůbec žádné fotky z Colomba, tak jsem některé přiložila, abyste věděli, jak město vypadá. Je to jiný svět.

Už teď se mi stýská.......

bullet hover email hover menu arrow