Letní dětské focení na zahradě – prarodiče s vnoučaty, úsměvy a hra na ukulele

Letní večery s přáteli, sklenkou vína a dětmi, které se smějí mezi keři levandule. Přirozené focení, které vzniká bez póz, jen tak... mezi slovy a vzpomínkami.

Objev, jak probíhá rodinné focení v přírodě u Brna

👉 Líbí se ti fotky? Podívej se na nabídku Rodinné focení Brno

Rodinné focení brno

Byl teplý podvečer. Seděli jsme na zahradě, na naší terase, a povídali si s Miládkou a Tomášem.

Jsme přátelé už dlouho – známe se z dob studií fotografie v Praze a spojuje nás nejen stejná profese, ale i podobný pohled na svět.

Termín si můžeš jednoduše vybrat v online rezervačním kalendáři

Rodinná setkání, která hřejí, dětské focení na zahradě

Miládka je dnes babička. A já taky. A tak, když dorazili na návštěvu se svými vnoučátky Vilíkem a Solinkou, rozhostila se u nás atmosféra, kterou prostě neplánuješ.

Děti si běhaly po zahradě, půjčovaly si hračky z domečku i z ateliéru, občas běhali k nám, občas zmizely pod stromem. My dospělí jsme mezi tím popíjeli víno, smáli se a povídali si o všem možném.

Více ukázek najdeš v celé fotogalerii letního rodinného focení

Focení beze slov

Fotila jsem. Jen tak. Miluji dětské focení na zahradě Bez póz, bez prosby, bez řízené scény. Měla jsem u sebe teleobjektiv a zachycovala střípky toho odpoledne. Oči plné smíchu, ruce plné hraček, bosé nožičky v trávě. Zachytila jsem všechno, co by jinak uteklo.

„Byl to obyčejný den. Ale plný vůně, objetí a radosti, co zůstanou navždy na fotkách.“

Vzpomínky, které formují naše přátelství

🌿 „Podívej se, jak probíhá rodinné focení v přírodě u Brna – přirozené momenty plné smíchu.“

S Miládkou a Tomášem se známe celý dospělý život. A i když jsme každá šla jinou cestou, vždycky jsme se dokázaly znovu potkat – jako by žádný čas neuběhl.

Vzpomínáme si, že když jsme byli Miládce a Tomášovi na svatbě, šla jsem jim za svědka.

Byl listopad 1989 – a právě v ten den, 17. listopadu, začínala v Praze sametová revoluce.

My jsme byli někde úplně jinde – ponoření do radosti a lásky dvou blízkých lidí. Televize tam nebyla. Možná ani schválně. Mobily tehdy ještě neexistovaly. A v autě jsme neměli rádio. Vůbec jsme netušili, že se zrovna mění dějiny.

Když jsme se vrátili do Prahy, všechno bylo jinak.

„Některé vzpomínky nejsou jen o lidech. Jsou o čase, který se navždycky zapsal do našich srdcí.“

Přátelství, které přežilo čas

Naši chlapi si taky rozumí. Když se sejdeme, vše plyne přirozeně. Neřešíme harmonogram ani počasí. Prostě jsme spolu. A letos jedeme poprvé na dovolenou – oni berou Vilíka a Solinku, my bereme naši Valentýnku. A už teď víme, že to bude jedna velká srdečná jízda.

Těsně před tím, než Solinka praštila Vilíka kytarou.. nerada

„Někdy stačí jen otevřít zahradní branku... a z obyčejného dne se stane vzpomínka na celý život.“