Rodinné focení Brno v ateliéru i venku – úsměvy, krémové tóny a přirozené momenty celé rodiny. Fotografie plné emocí, na které budete s láskou vzpomínat
- Marcela Kramářová
- 7. 8.
- Minut čtení: 2
Aktualizováno: před 4 dny
Hledáš rodinné focení Brno, kde se nemusíš stresovat, jestli děti vydrží v klidu? U mě se fotí tak, abyste byli sami sebou. Získáš fotky, které vystihnou lásku i energii vaší rodiny – ať už jste dva, nebo vás přijde rovnou sedm.

Když přichází celá parta na rodinné focení v Brně
Někdy ti život přivede před foťák tolik dětí, že chvíli jen počítáš – malí, větší, ti největší. Tenhle den byl přesně takový. Rodiče trochu nejistí, děti zvědavé. A otázka, která visela ve vzduchu: „Zvládneme to vůbec?“
Ale neboj. Jsem nejen maminka, ale i babička. A když se sejde velká rodina, nevidím chaos. Vidím příběh.
Děti a rodinné focení – když skáčou plyšákama po hlavě
Některé děti pózují, jiné zpívají, další šplhají po opěradle gauče. A to je v pořádku. Tohle není škola v přírodě. Tohle je rodinné focení v Brně, kde můžeš být přesně takový, jaký jsi.
„Řekla jsem jim, že mi nevadí vůbec nic. Důležité je, aby děti byly v pohodě – a ony byly. Emoce na fotkách, smích, objetí. To je pro mě to nejvíc.“

Jak sladit rodinné focení – krémové odstíny a pohodová atmosféra.
Všimni si barev – jemné, čisté, přirozené. Béžová, smetanová, bílá. Maminka, tatínek i děti krásně sladění. Tohle nejsou fotky jen na profilovku. Tohle jsou vzpomínky, které si klidně pověsíš doma na stěnu.
„Byli jsme krásně oblečení, a stejně jsme měli trochu strach. Ale Marcelka nás uklidnila – a teď jsme rádi, že jsme přišli.“ Právě díky jemným barvám působí rodinné focení Brno přirozeně a nadčasově.
Z venku do ateliéru – a proč to bylo správně
Původně jsme měli jít ven. Ale slunce ten den pálilo až moc. A já vím, že malé děti + čekání + horko = špinavé čuně a uplakaný obličej.
Zůstali jsme tedy v ateliéru. A myslím, že to byla skvělá volba. Nikdo se nemusel převlékat do suchého, nikdo neutíkal do stínu, a přitom fotky působí lehce a přirozeně.
Rodinné focení v ateliéru Brno – když slunce pálí příliš
Původně jsme měli jít ven. Ale slunce ten den pálilo až moc. A já vím, že malé děti + čekání + horko = unavené obličeje.
Zůstali jsme tedy v ateliéru. A myslím, že to byla skvělá volba. Nikdo se nemusel převlékat do suchého, nikdo neutíkal do stínu, a přitom fotky působí lehce a přirozeně. I když se vrátíte třeba až za dva roky, pamatují si to. A přijdou s radostí.
Puberta? I větší děti se nakonec usmějí. U puberťáků to někdy trvá. Ale věř mi, že když se to povede, ten úsměv je opravdový. A zůstane. I když se vrátíte třeba až za dva roky, pamatuji si to. A přijdou s radostí.
„Na konci focení jsme si řekli: Proč jsme se vůbec báli? Děti byly nadšené. A my taky.“

„Na konci focení jsme si řekli: Proč jsme se vůbec báli? Děti byly nadšené. A my taky.“
Komentáře