Bára — decentní akty jako dárek pro manžela

Bára mi napsala na začátku června. Chtěla decentní akty pro svého manžela. Tajně. Bez toho, aby věděl. Vznikla z toho fotokniha, kterou si bude prohlížet dlouho, a focení, na které vzpomínám dodnes.

Tohle není návod, jak se na takové focení připravit. Tohle je jen krátký záznam jednoho horkého červnového podvečera, kdy se zastavil čas, slunce zalezlo pod mrak a v tůňce za ateliérem začaly kvákat žáby.

Káva, povídání, důvěra

Přišla v horké odpoledne, vlastně už spíš v podvečer. Daly jsme si kafe a chvíli jsme si jen tak povídaly. O životě, o dětech, o rodině. O tom, jak chce manžela překvapit fotoknihou nebo plátnem, a o tom, jak se těší, že o tom nemá tušení.

Řekla mi, že vzbuzuju na fotkách důvěru. Prohlížela si stránky, kde mám fotky z té přírody. Akty na louce, akty v lese, obyčejné a přirozené. Že po něčem takovém touží také.

Tahle krátká chvíle nad kávou je u mě možná nejdůležitější část focení. Ne ta, kdy mačkám spoušť. Ta, kdy se dvě ženy poznají natolik, aby si potom nahota mohla dovolit být v klidu a beze studu.

Plán A nevyšel, plán B byl lepší

Domlouvaly jsme se, že bychom mohly začít u nás na zahradě. Jenže byl víkend, manžel s dětmi grilovali, děti se koupaly v bazénu — na zahradě byli členové mojí rodiny, fotit jsme tam nemohly.

Tak jsme začaly v klidu v ateliéru. Nikdo nás nerušil. Fotily jsme hodinku, inkognito, bez svědků. A bylo to nakonec úplně přesně tak, jak to mělo být.

V ateliéru, kde si denní světlo umím vyrobit

Ateliér v Čechyni má krásné denní světlo z velkých oken. A když slunce zrovna nesvítí, mám tam LED panely, které denní světlo napodobí. Fotka pak vyjde stejně dobře v lednu jako v červnu, bez ohledu na to, co se děje za sklem. To je má jistá zbraň pro dny, kdy se s počasím není o čem bavit.

Bára si přinesla několik jemných bílých košilek, šaty a pánskou košili, kterou si k sobě půjčila. Nepotřebovala víc. V protisvětle i v přímém světle jsme nafotily snímky, ze kterých vyzařuje přirozenost — Bára jen tak chodila, ohlížela se, sahala si do vlasů, otáčela hlavu, a já jsem mačkala spoušť skoro nepozorovaně.

Mám LED panely, které denní světlo napodobí. Fotka vyjde stejně dobře v lednu jako v červnu.

Za rohem v Čechyni, kousek od ovcí

Některé věci jsme si vzaly ven, do přírody, kde nás nikdo neviděl. Tady u nás v Čechyni je kousek za ateliérem místo, které mám hrozně ráda — pasou se tam ovečky a za nimi je taková tůňka. V té se sice fotit nedá, ale hned vedle začíná pole s obilím, okolo stromy, pařezy, vysoká tráva a klid.

Šly jsme tam jen ve dvou. Bára nejdřív v šatech, jen se procházela. Pak se začala vysvlékat a chodila dál, ohlížela se, zastavila, podívala, šla. Tyhle fotky fotím dlouhým objektivem (70-200 mm), abych byla daleko a klientka měla pocit, jako by se procházela sama. Bez kamery na zádech.

Chybělo nám jediné — třpytící se slunce. Zrovna v tu chvíli zalezlo za velký mrak. A víš, co? Bylo to lepší. Vzniklo nádherné měkké světlo, které dělá tu zelenou trávu opravdu zelenou, a má v sobě atmosféru podvečera v lese. Nevadil nám ani hmyz. Jen ptáci zpívali a v té tůňce začaly kvákat žáby, protože už se přibližoval večer.

Třpytící se slunce zalezlo za mrak. A vzniklo měkké světlo, ze kterého je tráva opravdu zelená.

Báry kudrnaté vlasy a upřímný smích

Bára má nádherné kudrnaté vlasy. Milý výraz, jemný úsměv. A smála se tak upřímně, že jsem se snažila zachytit ty přirozené momenty, aby z fotek dýchala ta pohoda. Jestli na vás z fotek dýchá ta správná atmosféra, tak potom se mi to povedlo.

Třicet minut v přírodě, vlhký vítr po horkém dni, nikdo nikde — a najednou už jsme se vracely zpátky do ateliéru. Cestou jsme se zastavily ještě ve vysoké trávě. Slunce už se sklánělo nad obilím a chvíli jsme jen byly.

A pak druhý den přišla objednávka

V ateliéru jsme si ještě chvíli povídaly, řekla jsem jí, co se s fotkami bude dít a jak to bude dál. A hned druhý den mi přišla objednávka. Bára byla nadšená. A já jsem si řekla, že o tomhle focení musím povyprávět.

Protože tohle je ten typ příběhu, který chci sdílet, ne kvůli sobě, ale kvůli ženám, které ho čtou a říkají si v duchu: takhle bych to také chtěla, ale netroufnu si.

· Marcelin vzkaz ·

Pokud se ti blíží třeba léto a přemýšlíš o aktech, nemusíš se ničeho bát. Vždycky to trvá jen chvíli, a ty fotky pak stojí za to. Pokud o sobě pochybuješ, věř mi, že jsi nejkrásnější bytost a zasloužíš si takové fotky. Buď jen sama sebou.

Takhle krásnou tě vidí tvůj partner. A těmi nejkrásnějšími fotkami mu to můžeš jednou provždy připomenout. Snad tímhle krátkým střípkem dodám odvahu dalším ženám, které se bojí, že se jim po porodu změnila postava, nebo že mají nedostatky. Pro své partnery budete vždycky bohyní.

Tak si řekni sama — kdy, když ne teď.