Matyášek a dědeček Báďa — prázdninový podvečer na zahradě

Matyáškovy rodiče znám už hodně let. Ještě z dob, kdy jsem měla kdysi ateliér v Brně v Solniční ulici v centru. Matyášek byl tehdy malinkatý chlapeček a už tehdy měli pejska jménem Báďa.

Tehdy byl Báďa ten nejmladší. Dneska je z něj dědeček. Je mu šestnáct a vždycky říkáme, že ho musíme fotit několikrát do roka, protože nikdy nevíme. Má nemocné srdíčko a nejen to. Je to ovšem skvělý pejsek a rodinný kamarád.

Horký den, podvečer na zahradě

Ten den byl horký, horký den. Tak jsme fotili až v podvečer. Přivítala jsem je zase u dveří a rovnou jsme šli na zahradu.

Měli jsme štěstí — zrovna zrály třešně, takže se hodily i jako občerstvení. Matyášek měl možnost si utrhnout i jahody. Hrášek už nám otrhala naše Valentýnka, takže ten už nebyl. To bílé tričko — to nechcete vidět, jak vypadalo po těch třešních. Byl totálně upatlaný všude. Maminka si říkala, jestli to vůbec vypadá.

Sluníčko zapadalo a byla tady krásná pohoda. Táta vždycky to focení statečně vydrží, a my ho také moc netrápíme.

Vzpomínka na minulé focení s Báďou

Vzpomínám si na minulé focení, kdy Báďa běhal po trávě s Matyáškem a najednou zmizel z dohledu. Byla to taková situace, kdy by se ve mně krve nedořezal.

Matyášek začal strašně nahlas plakat a křičel: Báďa, Báďo! Utíkali jsme za dům a maminka Míša přinesla Báďu v náručí. Byl celkem nehybný. Já jsem si říkala: panebože, ať ten dědeček neumře tady u mě, to bych si neodpustila. On tady tak rozpustile běhal, a jak má slabé srdíčko, tak měl zástavu.

Oni už to znali, takže věděli, co dělat. Báďa se vážně nadechl a zase, jako by se nic nestalo, ožil. Pak jen odpočíval. Ale od té doby si vždycky, když ho fotím, říkám, že to může být naposled.

Vždycky, když Báďu fotím, si říkám, že to může být naposled. Tím se každá fotka stává vzácnější.

Sedmé narozeniny a Vánoce bez dárků

Tenhle den byl ovšem veselý, protože Matyášek měl po oslavě sedmých narozenin. Vyptávala jsem se, jaké dárky dostal, jak měl oslavu, a rozesmál mě nejvíc jeden zážitek.

Matyášek někde poskakoval a maminka ho okřikla: Matyášku, chovej se slušně, ať tě tady teta fotografka nenahání. Já říkám: Míšo, nech ho, vždyť já jsem radši, když takhle pobíhá a poskakuje. Jsou pak hezčí fotky, ty přirozené. My mámy a babičky to potřebujeme vidět — jak ten náš čas s dětmi opravdu vypadá.

A maminka na to: Matyášku, nech toho, nebo příští rok nedostaneš na narozeniny to a to. A mě to tak rozesmálo, že já říkám: Hele, Matyášku, jestli budeš zlobit, tak příští Vánoce nedostaneš žádné dárky. Tak jsme se docela zasmáli a fotky vznikly krásné.

Houpací lehátko, vánoční polštářky v červnu

Na terase mám novinku — takové houpací lehátko, kde odpočíváme, když jsou pohodová víkendová odpoledne s rodinou. Říkala jsem si, že to využijeme i na focení. Naházela jsem tam polštářky a — všimněte si — jsou tam ještě stromečky vyražené, protože jsou z Vánoc. Ale vůbec nevadí, vypadá to hrozně pěkně.

Bylo to měkké odpolední, vlastně už podvečerní světlo. Matyáškovi se v něm krásně odráželo nebe v očích. Na terase mi v truhlíku vykvetla nádherná Gaura, tak jsem ji využila jako pozadí. Keramické květináče a pítko hrozně hezky doplňují to prostředí.

Keramické věci mi dělá místní paní, která se keramikou věnuje a miluje tu práci. Já každý rok koupím nové kousky, které mi zapadají do zahrady. Každým rokem je hezčí. Samozřejmě pěstuju i zeleninu, takže to nejsou žádné okrasné záhony. Ale každé zákoutí má něco do sebe.

Měkké podvečerní světlo a v Matyáškových očích se odráželo nebe. To je ten moment, pro který se vyplatí čekat na pozdní hodinu.

Ledová káva, povídání a písnička od AI

Ten večer nám krásně utíkal. Dali jsme si ledovou kávu a ještě jsme dlouho povídali. Rodinka odjížděla až kolem deváté. To tak bývá, když někoho máte rádi — uděláte si radost a povídáte si.

Já jsem ukecaná, takže jsem jim vyprávěla o tom, jak jsem si dělala nový web s vibe codingem a s AI. A oni mi zase vyprávěli o jednom dárku, který Matyáškovi udělala umělá inteligence k narozeninám — vlastní písničku. Pustili mi ji a já jsem viděla slzy v očích celé rodiny. Dokonce i u Matyáška, jak se dojímal.

Ta fotka z terasy s mentolovým pozadím a tím zahradním posezením — to je přesně ta chvíle, kdy poslouchali tu písničku. Mám ráda, když mě někdo poslouchá, když vyprávím. A ráda zase poslouchám je.

· Marcelin vzkaz ·

Tak držím palce Báďovi a přeji krásné prázdniny Matyáškovi. Doufám, že ho po těch třešních nebolelo břicho. A doufám, že maminka vyprala to upatlané bílé tričko. Nás to také nenapadlo — mámy a babičky — abychom mu to bílé tričko sundali, když jedl ty třešně.

Pokud i tobě letos zraje na zahradě nebo už jen tak, neváhej. Rodinné focení u nás na zahradě, mezi tím, co máme rádi, jsou ty nejhezčí. A když máte v rodině pejska nebo kočičku, klidně si je vezměte s sebou, patří k vám. K nám se na focení nejspíš připlete i kocourek od sousedů, jmenuje se Mono a je s ním sranda.

Tak se těším na další focení. Krásné prázdniny a užijte si je.