Boudoir focení po porodu Brno, návrat k sobě, když jsi taky žena, ne jen máma

Lidsky? Kdykoli, kdy se cítíš dost stabilně, abys odjela na pár hodin z domu. Někdy je to tři měsíce po porodu, někdy rok. Není žádný správný termín. Záleží na tobě, na tvém těle a na tom, jak máš domácnost s miminkem zařízenou.

Praktický pohled: pokud kojíš, je dobré přijít po nakojení nebo s ujetým mlékem, ať tě boudoir neruší tlak v prsech. Pokud jsi po císaři, doporučuju počkat aspoň 3 měsíce, ať máš jizvu zhojenou a tělo si zase sedlo. Ale to neznamená, že předtím nemůžeme. Domluvíme se podle tebe.

Nikdy ti neřeknu „ještě ne, jste moc brzo“. Pokud ty máš pocit, že je čas, máš pravdu. Tvoje tělo to ví líp než jakákoli šablona.

Hodně klientek mi po porodu napíše: „Marcelo, nemám nic, co bych si na to vzala.“ A tady tě uklidním. Stačí lehká bavlněná košile, pánská košile (klidně partnerova), těhotenský otrub nebo jen měkký body. Nic nemusíš kupovat.

Mám v ateliéru jemné šifónové šátky, krajkové prádlo, kimona, lehké kombiné. Můžeš si zkusit, co ti dělá dobře. Některá z vás přijde a chce hlavně portréty s obličejem, ne s tělem. To je úplně v pořádku, fotíme to tak.

Pokud chceš jít dál do nahoty nebo aktu, jdeme jen po krocích, kdy si to sama řekneš. Žádný tlak. Tempo určuješ ty.

Pokud kojíš, doporučuju nakojit těsně před focením, abys měla pár hodin klidu. V ateliéru máš samozřejmě možnost odsát si nebo nakojit, pokud si miminko vezmeš s sebou (víc o tom níž). Pohodlné křeslo a klid jsou samozřejmost.

Pokud se ti při focení něco pohne v prsech, klidně se zastavíme. Žádný stres. Ostatně, celé focení u mě je v pohodovém tempu, s pauzami na čaj. Nikdy v jednom tahu.

Pro fotku to není problém. Plnější prsa po kojení často vypadají krásně, jen je dobré myslet na obyčejnou podprsenku nebo body, který se snadno otevírá, kdybys měla potřebu mezitím nakojit.

Většina maminek mi přijíždí samotná. Pár hodin jen pro sebe je často součást toho zážitku. Partnera nebo babičku poprosíš o miminko a vydýchneš se. Často je to první takový moment od porodu.

Pokud nemáš nikoho, kdo by ti miminko pohlídal, klidně si ho vezmi s sebou. V ateliéru máme křeslo, deku, klid. Můžeš ho nakojit, uspat, vzít si ho i do pár fotek.

Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších momentů. Ne newborn focení, ne boudoir samo o sobě, ale propojení obojího. Akt, kde žena sedí, kojí, drží své dítě. Spojení dvou těl, která se ještě nedávno dělila o jedno.

Fotím to v denním světle. Bílé záclony, slunce skrz, jemné zahalení šifónem. Tělo matky odhalené přesně tak, jak je jí dobře. Někdy jen prs k miminku, jindy celý akt s dítětem v náručí. Vždycky s respektem, vždycky tempem, které určuje ona.

Pro silnější dojem fotím i černobílý akt na černém pozadí. Hluboké tóny, dramatická hra světla a stínu. Z toho vznikají snímky, které vypadají jako klasické umění. Připomínají renesanční madonu, ale jsi to ty.

Tohle propojení je něco úplně jiného než klasické newborn focení. Tam fotím miminko jako hlavní postavu, mámu jako pozadí. Tady jsi hlavní postavou ty, a miminko je tvoje pokračování. Maminky mi říkají, že právě tyhle fotky jsou ty, ke kterým se vrací nejvíc.

Maminky mi po focení říkají často to samé. „Marcelo, podívala jsem se na sebe na fotkách a poprvé od porodu mě tam někdo viděl. Ne jako mámu, ale jako ženu.“ A já si pamatuju, jak mi to vyrazilo dech, když mi to první klientka řekla.

Fotky budou v tvé soukromé galerii. Vybíráš si je v klidu doma, klidně s partnerem, klidně sama u kávy. Nikam je nedávám, nikomu neukazuju. Jen tobě a tomu, komu je sama ukážeš.

Některé klientky si fotky tisknou jako fotoknihu, kterou si dají do nočního stolku. Jiné je dávají partnerovi k narozeninám. Jiné si je nechají jen pro sebe, jako důkaz, že jsou tady. Že nezmizely v dětských plenách.