Boudoir focení po rozvodu Brno, dárek pro sebe na začátek nové kapitoly

Hodně klientek mi po focení napíše stejnou věc. „Marcelo, šla jsem k tobě s tím, že chci dát rozvodu nějakou tečku. A odešla jsem s tím, že jsem si vlastně otevřela novou knihu.“ A přesně o tom to celé je.

Rozvod není konec. Je to chvíle, kdy se musíš ohlédnout dozadu, podívat se, kdo jsi byla, a rozhodnout se, kdo budeš dál. A já to vidím tak, že boudoir focení je taková symbolická čára. Tady končí jedna kapitola a tady začíná druhá.

Nejedu do focení s tématem „rozvod“. Ten není naše hlavní téma. cílem jsou tvoje nové fotky, tvoje nové já, jsi ty. Rozvod je jen pozadí, kterým jsi prošla, a teď stojíš tady, krásná a zvědavá na to, co bude dál.

Nedělám terapii. Když přijdeš, neptám se „proč jste se rozvedli?“ ani „kdo to zavinil?“. To není moje práce, ani moje místo. Pokud chceš o tom vyprávět, naslouchám. Nebo se můžeme domluvit na hodinu koučování, mám absolvovaný koučovací kurz a mohu nabídnout služby i jinak. Pokud nechceš, mlčíme nebo si povídáme o úplně jiných věcech.

Mám koučovací kurz, takže umím ten rozdíl rozeznat. Někdy potřebuješ mluvit, někdy potřebuješ ticho a hudbu. Někdy potřebuješ rozesmát do slz. Adaptuju se podle toho, kdo přijde a v jakém stavu.

Co si o sobě po rozvodu myslíš, není moje věc. Já se na tebe dívám očima, které to neví, neslyšely ten příběh. Vidí jen tebe, jak teď stojíš v mém ateliéru. A v takovém pohledu jsi krásná.

Hodně klientek po rozvodu si přejde mým ateliérem v hlavě otázku „jak chci, abych vypadala“. A tady mám pro tebe návrh. Nemysli na to, jak vypadat krásně. Mysli na to, jak se cítíš.

Některé klientky volí klasické krajkové prádlo a jemné šifóny. Jiné si vezmou bílou pánskou košili (často svoji, ne ex-partnerovu) a fotí v ní polonahá. Jiné chtějí naopak silný akt v zatemněném ateliéru, s hudbou Maria Callas v pozadí. Tvoje volba je správně.

Pokud chceš ukázat sílu, doporučuju kontrastní styling. Černé krajky, červená rtěnka, vysoké boty. Nebo úplný akt, kdy tělo je v silném světle a stínu. To bývá ten okamžik, kdy si klientka řekne „tak takhle si pamatuju, kdo jsem“.

Tvoje fotky budou v soukromé galerii. Tam si je v klidu projdeš sama, doma, s vínem. Vybíráš si je beze spěchu. Pokud je chceš někomu ukázat, ukážeš ty. Pokud nikomu, zustanou jen tvoje.

Některé klientky si fotky nechávají úplně pro sebe. Mají je na disku, občas se na ně podívají a usmějí se. Jiné si je dají do fotoknihy a tu nosí občas s sebou a ukážou kamarádce, a nebo novému příteli. Jiné některou fotku poslaly ex-partnerovi (málokdy, ale stalo se).

Nikdy ti neradím, jak s nimi naložit. To si rozhodneš ty. Já vím jen jedno. Tvoje fotky nikdy nikde nezveřejním, pokud mi to ty nepovolíš. Jsou jen na mém disku a na odkazu, který znáš jen ty.

Klientky po rozvodu mi často píší, že focení byl moment, který jim dal víc, než čekaly. Některé mi po roce posílají vlastní fotky z dovolené sama, kam by před focením nešly. Jiné se po pár měsících znovu zamilovaly. Jiné se objevily v práci, kterou si konečně dovolily. Není to focení, co to udělalo. Ale fotka, na kterou se dívají, ano. Připomíná jim, kdo jsou. Pokud mi chceš po čase napsat, jak se ti vede, mám z toho radost. Pokud ne, taky v pořádku.

Tvoje fotka nikdy nebude reklamou na rozvod, na novou kapitolu, na cokoli. Bude reklamou jen na tebe. A ty si sama vybereš, koho a kdy do té reklamy pustíš.