Newborn focení s pejskem nebo kočkou, jak na to v klidu

Z osobní zkušenosti vám můžu říct. Mám klientky, ke kterým chodím fotit už druhé nebo třetí miminko. A vždycky se mi stane stejná věc. Maminka si vybere k zarámování fotku, na které je miminko s pejskem nebo s kočkou. Ne fotku se sourozencem. Ne fotku s tatínkem. Tu s mazlíčkem.

Důvod je jednoduchý. Mazlíček byl v rodině před miminkem. Stárne s rodinou. Sleduje, jak dítě roste. A fotka ze začátku, kdy se setkali, je vzpomínka na jeho pohled, kterým miminko poprvé přijal. Za pár let bude pes nebo kočka pryč. Ta fotka zůstane.

Den focení začínám tím, že přijdu o trochu dříve a pozdravím se s pejskem zvlášť, ještě než vybalím fotoaparát. Sedím si na zem, nechávám ho si mě očichat, dám mu pamlsek, kdyby mě sám nepřijal. Většinou je to za pár minut hotové.

Pak začínáme fotit miminko v klidu, pejska pustíme do pokoje, ale nepřinutíme ho přijít na deku. Nechávám ho rozhodnout. Často přijde sám, posadí se ke koši, sleduje. Pak fotím, jak je.

Pokud chce maminka záběr miminko spící na bříšku a pejsek vedle něj na dece, postupujeme po malých krocích. Nejdřív miminko spí, pak položím deku vedle, lákám pejska na pamlsek, sedne si. Cvak, hotovo. Nikdy pejska nepoléhám na dítě silou.

Bezpečnost je vždycky první. I ten nejhodnější pes může mít moment, kdy ho něco překvapí. Maminka nebo tatínek jsou vedle, ruka na pejskovi, oči na miminku. Já fotím rychle.

S kočkou je to úplně jiný režim. Kočka si nedělá hlavu z toho, co od ní chcete. Buď bude na fotce, nebo nebude. A většinou to záleží na náladě, ne na pamlskovi.

Co u koček funguje: nechte mě fotit dlouho, klidně dvě hodiny. Kočka se vám časem zvědavě přiblíží ke koši s miminkem, sedne si vedle, pohlédne. Cvak. Ten záběr, který se stane sám, je sto krát hezčí než kdybyste kočku silou položili k miminku.

Jeden tip, který používám pravidelně. Pokud kočka má oblíbený polštář nebo deku, dejte tu k miminku na deku. Vůně domova láká. Kočka přijde, lehne si, miminko spí, fotka vznikne sama.

Vzpomínám si na rodinu Matyáška, kterému jsem fotila narozeniny. Mají pejska Báďu, kterému je šestnáct let. Při dřívějším focení se mu zhroutilo srdce uprostřed hraní, oživl, ale od té doby si vždycky říkáme, jestli to není jeho poslední focení.

Pokud máte staršího pejska nebo kočku, řekněte mi to dopředu. Fotíme rychleji, zvolíme klidnější polohy, nebudeme ho honit po dvoře. Naším cílem je vzpomínka, ne sportovní výkon.

Stejně tak pokud má mazlíček aktuální problém (alergie, hojení, po zákroku), počítáme s ním. Někdy stačí jeden záběr s pohledem, který si rodina zarámuje a má vzpomínku navždy. Není potřeba půl hodiny focení.

Pokud máte pejska nebo kočku, většinou doporučím fotit u vás doma. Mazlíček je v prostředí, které zná. Ateliér ho stresuje, čichá tam cizí psy a kočky, je víc napjatý.

Doma se vám miminko fotí ve své postýlce, na pohovce, na rodičovské posteli. Pes nebo kočka v pozadí dělá svoje. Klid pro všechny.

Pokud chcete fotit i venku na zahradě a máte hlídacího pejska, to je nejhezčí varianta. Pejska na vodítku, miminko v náručí maminky, tatínek vedle. Záběr, který má příběh.