Rodinné focení Brno, jak u mě probíhá v ateliéru i v přírodě

Když přijedete, nikdo nikam neběhá. Posadíme se v ateliéru nebo na zahradě, dám vám kávu, čaj, vodu, pro děti džus a křupinky. Povídáme si o tom, co máte rádi, kde se cítíte uvolnění, co od fotek čekáte.

Mezitím se děti rozkoukají. Někdo zaleze pod stůl, někdo začne tahat plyšáka z koše, někdo se přilepí na maminku. Všechno je v pořádku. Žádné instrukce, žádné „neutíkej“.

Tahle první chvíle je důležitá. Pokud děti vidí, že rodiče jsou v klidu, samy se uvolní. A když jsou uvolněné, focení uteče.

„Děti neposedí a utečou.“ Tahle věta mě baví, slyším ji od rodičů pořád. Můj odpověď: a to je dobře. Tohle není škola v přírodě, tohle je rodinné focení v Brně, kde můžeš být přesně takový, jaký jsi.

Nejhezčí fotky vznikají tehdy, když děti běží, smějí se, schovávají, šplhají po opěradle gauče. Pózované záběry mívají rodiče doma na rok, autentické si pověsí na zeď a vrátí se k nim za deset let.

Když mi rodič řekne „neutíkej“, decentně řeknu „to je v pořádku, nech ho“. Věř mi, fotka to nezhorší, naopak.

Pokud má dítě v ten den ne, nezapojuju krizový režim. Jenom z koše vytáhnu Kašpárka s rolničkou. Skáče po hlavách, schovává se za stromeček, dělá hluk. Vyloudí smích i u toho nejvíc zaseklého „zlobílka“.

Funguje to do předškolního věku spolehlivě. U starších dětí mám jiné triky, oslovuju je jménem, ptám se na třídu, na koníčka, na nejnovější aplikaci, kterou všichni ve škole hrajou.

U puberťáků to někdy trvá. Ale věř mi, když se to povede, fotka je o to víc poklad. Patnáctiletá dcera s úsměvem do objektivu, to není fotka, to je vzpomínka, kterou bude maminka strkat všem.

Maminka, tatínek, šest dětí. Maminka mi předem napíše „zvládneme to vůbec?“ a já odpovím „víc lidí, víc příběhů“.

Jsem maminka i babička, takže když se sejde velká rodina, nevidím chaos. Vidím příběh. Děti pózují, jiné zpívají, další šplhají po opěradle gauče. Někdo se přilepí na babičku, jiný leze tatínkovi po krku. To je rodinné focení.

U mezigeneračních setkání si vždycky uděláme dvě sady. Velkou celou rodinu, pak prarodiče s vnoučaty, pak partnery zvlášť. Babička dostane fotku, na kterou se rok těší, a děti najednou vědí, co to znamená „spolu“.

Některé rodiny u mě fotí roky. Začneme bříškem, pokračujeme miminkem, novorozeneckým focením, prvním dortíkem, prvním rokem v životě, prvním školním dnem. Pak ti zavolá maminka po pěti letech a řekne „máme zase něco oslavovat“.

Tohle nepovažuju za práci. Tohle je přátelství. Děti mě poznávají, říkají mi tetě s foťákem, pamatují si, jak jsem je fotila ještě v peřince. Ten nejmenší ze tří princů mi minule odnesl medvídka z ateliéru, příště ho poctivě přinesl zpátky.

Ještě za dob, kdy jsem fotila v brněnském ateliéru, mi jedna maminka přinesla malé miminko. Dneska je z té holčičky slečna a studuje třetím rokem konzervatoř v Brně. Když se za námi občas vrátí, pochopím, proč mě tahle práce vyživuje.

Pokud o tom přemýšlíš, kontinuita má jeden bonus, kterého si všimnou až za roky. V rodinném albu uvidíš proměnu. Mě, fotografku. A hlavně sebe a vaše děti. Krásnou linku, která se nedá nahradit selfie z mobilu.

Rozhodujeme se den dopředu. Když je předpověď deště, přesuneme se do ateliéru. Pokud je úmorné horko, totéž, malé děti a horko se nedají dohromady. Pokud je perfektně, vyrazíme na zahradu nebo na statek.

U vánočního focení mi dnešní technologie pomáhají. Když nemáme sníh (a to v Brně bývá často), dotvořím atmosféru AI šablonou. Snímky pak působí jako z pohádky, ale focení jsme stihli za normálního dne.

Tipuju vždycky bezpečno. Když máš jistotu, že to klapne, neřešíš jestli si vzít deku nebo deštník. Necháš to na mě.

Když dofotíme, ještě se nikam neutíká. Děti dofotili, dají si limonádu, my si dáme kávu. Když fotíme na statku v Olšanech, sejdeme do hospůdky nahoře na farmě, děti palačinky, dospělí pivo.

Online galerii ti posílám druhý den po focení. Otevřeš si ji v klidu doma na gauči s partnerem, projdeš si všechny snímky, a vybereš si oblíbené. Hotové upravené fotky pak dodávám podle balíčku, aktuální termíny najdeš v ceníku.

Plátno, fotokniha, kalendář pro prarodiče, to dělám u svého ověřeného partnera. Stačí mi napsat, kolik kusů a kam. O zbytek se postarám.