Jednou jsem se doma ptala ChatGPT, co mám uvařit k večeři. Brala jsem ho spíš jako hračku do kapsy, která mě pobaví.
Moje dcera mě pozorovala a povídá, „mamko, ten nástroj je skvělý. Ale to je škoda používat ho jen na recepty. To je obrovská energie, kterou můžeš přesměrovat k něčemu, co ti opravdu pomůže“.
A já jsem si v tu chvíli uvědomila, že má pravdu. Že bych si z ChatGPT mohla udělat asistenta. Takového, který mi pomůže tvořit, šetřit čas, vymýšlet nápady, psát texty. A hlavně bude se mnou komunikovat tak, jak to mám ráda, jednoduše, srozumitelně a lidsky.
Od té doby se stal součástí mé práce. Tichý pomocník, který má se mnou tempo, ne já s ním.