Těhotenské focení venku, kam jet a co která lokalita umí

Slunečnice kvetou zhruba od poloviny července do začátku srpna a je to ta nejkratší sezona, jakou máme. Když se to trefí, jsou z toho fotky, které vypadají jako z pohádky. Žlutá stěna po ramena a maminka uprostřed.

Tuhle lokalitu si vždycky projdu pár dní dopředu, protože pole se seká bez varování a co bylo v pondělí zlaté, může být ve středu strniště.

Hodí se pro maminky, které chtějí barevné, výrazné fotky. Kdo má radši jemné a tlumené, tomu doporučím spíš rybník nebo park.

Voda dělá s fotkami dvě věci. Odráží světlo, takže obličej je hezky nasvícený i podvečer, a dává obrazu klid, který se jinde těžko hledá.

Rybník v Dražovicích je kousek ode mě a chodí se tam po rovině, což pro maminku ke konci těhotenství není maličkost. Není tam žádné šplhání ani bahno.

Sedne to párům a rodinám, kde je ještě starší sourozenec. Děti se u vody zabaví samy a to je přesně ten okamžik, kdy vznikají nejlepší fotky.

Park je moje jistota. Má vzrostlé stromy, aleje i otevřené louky, takže se dá vystřídat víc typů světla během jedné hodiny, aniž bychom kamkoli přejížděly.

Funguje celý rok. Na jaře je světle zelený, v létě stinný, na podzim zlatý. To je věc, kterou slunečnicové pole neumí.

Je to i nejjistější volba, když nevíte, jaké bude počasí. Stromy dají stín, když praží, a kryt, když začne mrholit.

Tohle je lokalita pro maminky, které chtějí něco jiného než louku. Dřevo, seno, teplé světlo ve stájích a koně, kteří dávají fotkám měřítko a klid.

Kůň vedle bříška vypadá na fotce silně a přitom jemně. Není to o jízdě, jen o blízkosti. Klidně jde jen stát vedle a hladit ho.

Domlouvá se dopředu, protože se musí sladit se stájí. A počítejte s tím, že mě na místo někdo z vás doveze, sama neřídím.

Venku nerozhoduje jen místo, ale hlavně hodina. Začínáme dvě hodiny před západem slunce. Tomu se říká zlatá hodinka a je to světlo, kvůli kterému fotky vypadají jinak než v poledne.

V poledne je slunce nad hlavou, dělá tvrdé stíny pod očima a nutí vás mhouřit oči. Žádná retuš to nespraví tak, jako když prostě přijedete o čtyři hodiny později.

Přesný čas vám vždycky napíšu podle data. V červnu vyrážíme skoro ve dvacet hodin, v listopadu už ve dvě odpoledne.

Venku funguje jinak než v ateliéru. Šaty s dlouhou sukní, které se hýbou ve větru, jsou nejvděčnější věc, jakou si můžete vzít. Vítr z nich udělá půlku fotky za vás.

Držte se jednoduchých barev. Bílá, krémová, béžová, tlumená zelená nebo vínová. Vzory a nápisy odvádí pozornost od vás a od bříška.

Boty berte pohodlné, i když na fotce nebudou. Chodí se po trávě a po nerovném terénu a vy si potřebujete pamatovat, že vám bylo dobře, ne že vás bolely nohy.

A hlavně vrstvy. Když se fotí podvečer, po západu slunce to spadne o pět stupňů. Kabát nebo šálu si klidně vezměte, mezi záběry přijdou vhod.

Tohle se ptá každá maminka a je to rozumná otázka. Odpověď je jednoduchá. Máme ateliér, zahradu i zahradní domeček se střechou, takže focení se kvůli počasí neruší.

Když prší jen chvilku, počkáme si. Po dešti bývá venku nejhezčí světlo, vzduch je čistý a barvy sytější.

Když prší celý den, přesuneme se dovnitř nebo termín posuneme. U těhotenského focení ale pozor, časové okno je omezené a nedá se posouvat donekonečna. Proto se domlouváme dopředu, kolik prostoru na přesun máme.