Jak používám AI v každodenní fotografii, můj reálný workflow

Fotím Canonem na plný formát s kvalitními pevnými objektivy. Pevnýma osmdesátkou pro portrét, padesátku pro celé postavy, 35 milimetrů pro širší záběr v ateliéru. Velmi málo zoomu.

Z focení vznikne 300 až 1500 RAW souborů podle typu zakázky. Newborn obvykle 200 záběrů z jednoho odpoledne, rodina 300, boudoir 500, business 100.

Fotky ihned přenáším do počítače. Mám zálohu na dvou místech, lokální disk a NAS doma, nezálohuju do cloudu kvůli velikosti. Klientskou galerii si necháváme v Pixinu, který má vlastní cloud.

Po focení vznikne první „náhledová“ galerie v Pixinu. Klientka dostane odkaz, otevře v klidu doma a vybírá si fotky, které chce upravit.

Pixin je platforma pro fotografy, kombinuje galerii, e-shop a doručení přes Z-box (zásilkovna). Pro mě je výhodné, že klientka v jedné věci vybere fotky, zaplatí, a já v jedné věci dostanem objednávku.

Z 300 RAW si klientka obvykle vybere 30 až 60 finálních fotek k úpravě. Tohle je důležitý filtr. Já neretušuji všech 300, klientka si vybere svoje oblíbené, a já se na ně soustředím.

Vybrané fotky exportuju do Evoto, AI retušového nástroje. Tady probíhá hlavní AI krok dne. Vyrovnaná pleť, vyhlazení drobných záhybů, oprava vlasů, čistka oblečení.

Evoto pracuje rychle. Co dřív zabralo v Photoshopu hodiny ručního klonování a doplňování, dnes Evoto udělá za sekundy. Ale, a tohle je klíčové, Evoto vždycky podléhá mojí kontrole.

Vidím každou fotku před uložením. Když mi Evoto udělalo příliš výrazné vyhlazení, vrátím to. Když mi vyleštilo zuby tak, že vypadají falešně, vrátím to. Když jsem nespokojená s tím, jak vyřešilo vlasy, ručně doladím.

AI je tady kvalitní žehlička, ne kosmetický chirurg. Klientka má dostat fotku, kde vypadá jako její nejlepší dobrý den, ne jako někdo jiný.

Z Evoto putují fotky zpět do Lightroom, kde dělám finální barevné ladění. Mám vlastní presety pro různé typy focení, jeden pro newborn (krémový, jemný), jeden pro rodinu (přirozené přírodní tóny), jeden pro boudoir (kontrast, hutnost), jeden pro business (chladnější, profesionální).

Presety jsou jen startovní bod. Každá fotka projde mojí ruční úpravou expozice, kontrastu, jemného doladění barev podle obličejové tóny.

Lightroom je pro mě „domovský“ nástroj. Tady drží konzistenci napříč galeriemi, tady udržuju vlastní vizuální podpis.

Pro vybrané fotky pokračuju do Photoshopu. Tam dělám detailní úpravy, které potřebují ruku. Odstranění objektu z pozadí, oprava nesprávně otevřených očí (klasika u dětí), zvýraznění detailu, komplikovaná retuš.

Photoshop je u mě poslední fáze. Ne každá fotka tam putuje, jen ty „top 5“ z balíčku, kde se hodí ruční doladění.

K finálním fotkám přidávám i černobílé varianty jako bonus. Z jednoho focení dostane klientka 30 barevných + 10 černobílých vybraných top záběrů. Černobílé vznikají z barevné předlohy, hloubkovou Lightroom úpravou.

Hotové fotky nahrávám zpět do klientské galerie v Pixinu. K vybraným fotkám občas přidám ruční vzkaz v popisku, „tahle se mi povedla“, „tohle je můj favorit“, „díky za hezké dopoledne“.

Klientka galerii znovu otevře a vidí finální verzi. Z galerie si může objednat fotokniha nebo fotosešit, ten se vyrábí externě a chodí jí přes Z-box. Když přijde balíček, klientka má v rukou hmotnou knihu, ne jen digitální galerii.

V galerii mám taky drobnou výzvu k Google review. Klientky mi často píšou nebo dají hvězdičky, díky tomu mám organicky 5,0 z 63 hvězdiček. Tohle není „prosba“, je to přirozená součást uzavření zakázky.

Tohle je druhá větev mojí práce a funguje úplně jinak. U lidí mám vždycky skutečnou fotku a tu jen dolaďuju. U produktů mi klient pošle fotku z mobilu a z ní stavím vizuál do katalogu nebo na e-shop.

Nástroje mám přes českou platformu Everbot, kde jsem ambasadorka. Ta nasazuje nové modely ve chvíli, kdy vyjdou, takže se k nim dostanu dřív, než se o nich začne psát. To ale není to hlavní.

Hlavní je tohle. Každý model dělá něco úplně jiného a stejné zadání v nich dopadne pokaždé jinak. Nano Banana Pro od Googlu drží text na obalu čitelný a produkt vypadá stejně na všech záběrech, což je u katalogu to nejdůležitější. Grok Imagine od xAI zase líp zvládá fotorealismus a neobvyklé poměry stran, takže se hodí na bannery. U videa umí Sora 2 Pro od OpenAI delší záběr rovnou se zvukem, kdežto Hailuo od MiniMaxu je nejlepší v tom, aby se věci hýbaly, jak se hýbat mají. Voda teče, látka se vlní, dřevo se nekroutí jako guma.

Ta čísla a názvy si dneska nastuduje každý. Vygenerovat si obrázek dneska umí kdokoli. Rozdíl je v tom, že já ty modely můžu postavit vedle sebe a vybrat ten, který sedne přesně na váš produkt. Dřevo, sklo, jídlo, kosmetika, každé chce jiný. Kdo má k dispozici jeden nástroj, udělá v něm všechno a je to vidět.

A ještě jedna věc, která mě baví. Většinu práce udělám na základních verzích těch modelů, ne na nejdražších. Rozdíl nedělá tarif, ale zadání. A zadání je práce fotografa, ne programátora, protože vím, jak má výsledek vypadat, ještě než ho vidím.

Proto taky nedělám masovou výrobu. Beru jen tolik zakázek, kolik zvládnu udělat pořádně.

Konzistentní kvalitu. Nezáleží, jestli je úterý, sobota, nebo Štědrý den. Klientka vždycky dostane stejnou úroveň úpravy a stejný styl.

Čas. Co dřív zabralo dva tři dny na klientku, dnes zvládám večer po focení. Ráno fotka, večer galerie hotová. Klientka má drama během jednoho dne, ne týden čekání.

Klid. Vím, kde jsem v každém kroku, vím, co dělá který nástroj, vím, kde mi co pomáhá. Když mi přijde naléhavá zakázka, nepanikařím.

Nenahrazuje mě. AI dělá retuš, ale rozhodnutí, který výřez, jaký výraz, jaký moment jde do galerie, je moje. Algoritmus to neumí.

Negeneruje fotky z prázdna. Bez té reálné fotky, kterou jsem nafotila se světlem v Čechyni, by AI neměla z čeho čerpat. Tvář klientky je vždycky reálná.

Nenahrazuje vztah s klientkou. Pixin, Evoto, Lightroom, Photoshop, Z-box, to všechno jsou kolečka, která drží zakázku v chodu. Vztah, povídání u kávy, „zavolejte mi, když budete potřebovat“, to dělám pořád já, ne software.