Tohle nezačalo Claudem. Začalo to v roce 2009, kdy jsem si zaregistrovala doménu fotoatelier-brno.cz. Nešlo o nic propracovaného. Sem tam jsem přidala fotku z focení, občas krátký text, ale většinou jsem nechala stránky plout časem. Svatebního focení jsem měla nad hlavu a nebyl čas vymýšlet obsah.
Lidem to tehdy připadalo pěkné, hlavně kvůli fotkám. Jinak web nenabízel nic. Žádná rezervace online, žádné dárkové poukazy, žádné produkty. Postupem času byl čím dál zastaralejší a mně došlo, že moji práci už neukazuje tak, jak by si zasloužila.
Nápad na nový web nevznikl u počítače. Vznikl přes plot. Se sousedem Martinem si často povídáme na zahradě, předáváme si koláče a ovoce, vyměňujeme marmelády a sirupy a o Vánocích se scházíme u zahradního domečku u skleničky vaječného koňaku. A Martin mi jednou s úsměvem řekl, hele Marci, pomůžeme ti, uděláme spolu nový web.
Není profesionální fotograf, ale rád fotí a díky svojí profesi dobře rozumí tomu, jak se lidi na internetu pohybují a co hledají. Skvěle jsme se doplnili. On přinesl jednoduchost a přehlednost, já do toho vložila svoji osobitost.
Koupila jsem šablonu a začali jsme tvořit. Pracovala jsem od úsvitu do soumraku a do toho se snažila, aby starý web dál fungoval. Velké poděkování patří manželovi, který si musel na nějaký čas poradit v kuchyni, pomáhal mi s domácností i zahradou a mezitím zvládl zavařovat marmelády, dokonce i pro moje klientky. Děti a vnučka se smály, že nejčastější věta toho léta byla babička pracuje.
A pak přišel ten okamžik, kdy se web poprvé rozběhl a začaly přes něj chodit první rezervace. V tu chvíli se mi hrnuly do očí slzy. Byla to směs úlevy, radosti a hrdosti. Věděla jsem, že všechna ta práce a probdělé noci měly smysl.
Tehdy jsem ještě netušila, že za pár let ten web postavím celý znovu. Sama, bez šablony a bez agentury.