Když u mě v Brně školil fotograf Jan Zavadil

Můj tehdejší ateliér na Solniční, kousek od Janáčkova divadla, měl dvě místnosti. Velký ateliér a k němu předmístnost. Nezdá se to, ale právě ta druhá místnost dělala rozdíl. Bez ní se školení dělat nedá, protože lidé se potřebují někde sesednout, odložit si a mít kde pracovat na počítači.

Vešlo se nás tam tehdy myslím sedm. Sjely se fotografky z různých koutů republiky. Honza jim mohl pustit prezentaci, ukázat, jak přemýšlí nad světlem a nad kompozicí, a holky si u toho mohly rovnou zkoušet postprodukci.

Tohle je věc, kterou si člověk uvědomí, až když ji vidí. Školení není o tom, mít velký prostor. Je o tom, mít prostor, ve kterém se dá střídat mluvení, dívání a vlastní práce.

Co bylo na tom školení nejlepší, byla praktická část. Modelkami nám dělaly děti mojí kamarádky. Vzaly jsme je a šly jsme kousek od ateliéru na Špilberk.

Tam nám Honza ukázal, jak fotí. Teleobjektiv, práce s odstupem, způsob, jakým vede děti, aby na sebe zapomněly. Nebyla to teorie u projektoru, bylo to venku, ve skutečném světle a se skutečnými dětmi, které nevydrží stát.

Výstupem byly fotky těch holčiček. A byla to přesná kopie toho, co Honza učí. To je na dobrém školení to nejcennější, když si domů odvezete nejen poznámky, ale i vlastní snímek, na kterém vidíte, že to funguje.

Od té doby jsme si o fotkách a o focení povídali mnohokrát. Mám na ten den moc dobrou vzpomínku a Honza je člověk, který si zaslouží pochvalu. Podporuje ostatní fotografy. Nedrží si své know-how pro sebe a nebojí se, že tím někoho vychová proti sobě.

V naší branži to není samozřejmost. Fotografové bývají spíš každý sám za sebe a já v tom oboru moc dobrých kamarádů nemám. Proto jsem vždycky ráda, když si můžu s někým takovým promluvit.

A protože sama dnes ateliér pronajímám dál, vím, jak moc záleží na tom, komu ho pouštíte. Honza byl přesně ten případ, kdy jsem po skončení litovala jenom toho, že to netrvalo déle.

Honza fotí hlavně svatby. Sám se představuje jako rodinný a svatební fotograf, ateliér má v Ostravě a kromě svateb dělá tabla, reportáže, firemní akce, rodiny, děti i newborn.

Já svatby nefotím. Byla to kdysi velká část mojí práce, dnes už ale tuhle branži nedělám a je to moje rozhodnutí, ne nedostatek nabídek. Když se na mě obrátí nevěsta nebo snoubenka, které chtějí vyfotit svatební den, posílám je za ním.

Je to jediný fotograf, na kterého u svateb odkazuji. Jeho fotky mluví za něj, jsou opravdu fantastické a snové. Podívejte se sami na fotozavadil.cz.